Expedice Javořice - 24. 7. 2010

aneb na výlet s ovcemi....

V 8 hodin ráno jsme trochu váhali - pršelo, předpověď nám moc nepřála, ale psi a psovodi byli na místě, tak už couvnout nešlo. Vyrazili jsme s mírným zpožděním, takže na místě srazu jsme byli kolem deváté (místo avizovaných 8:30), ale žádné zástupy netrpělivých honáků nás nečekaly. Tak jsme v sestavě 7 + 3 (sedm dvounohých a tři čtyřnozí) začali balit ohradu a shánět ovce dohromady a chystat přesun.

Chvilku trvalo, než ovce pochopily, že ohrada už není na svém místě a že "přes ni" mohou volně projít. Pak se daly ochotně do pohybu, až je chvílemi museli psi brzdit. Louka, kus cesty, hráz rybníka Zhejral, pár zatáček a rovná cesta směrem k hraničnímu dubu... Pohoda, já vpředu, ovce šlapou za mnou, psi jen dohlížejí. Cestou krátká pauza na vydýchání.

U krmelce jsme zahnuli doprava, na cestu vedoucí kolmo do kopce, směr vrchol Javořice. Asi ve třetině cesty křičí psovodi - "Zastav, jedna nechce jít." Tak brzdíme, čekáme, až dojdou stádo. Za chvilku znovu. Jedna ovce evidentně nezvládá. Co s ní? Povedlo se ji chytit a po krátké úvaze se s ní vydávvají dva psovodi zpátky k cestě, aby ji odvezlo auto vezoucí ohradu domů. Mezitím se stádo pomalu rozběhlo dál po cestě a když nám začalo mizet v mlze z dohledu, vyrazil třetí pes se svou vedoucí za ním. Já je následoval s několikaminutovým zpožděním. Kam ale šli? Stopy žádné, ani bobky... Snad zůstaly na cestě, snad je pes dohnal... Procházím původně plánovanou trasu a ovce ani pes nikde. Vracím se oklikou kolem studánky Páně zpátky a jdu druhou variantu. Slyším pískání. Uf. Nezdrhli daleko. Za chvilku je dobíhám na místě, kterým jsem před chvílí prošel. Výborně, dobrá práce, jen jsme se trošku minuli. K vrcholu už je to jenom kousek.

Na vrcholu jsme za chvilku a bez problémů, pokoušíme se zjistit, jak je na tom zbytek výpravy. 1. telefon - zvedli ho doma. 2. telefon - zvoní a nikdo ho nezvedá, 3. telefon - nereaguje vůbec. Teprve na čtvrtý pokus se dozvídáme, že ohrada už je sbalená, churavá ovce po cestě naložená a jede domů, druhé auto nám veze na kopec posilu (druhého psa s pánem, třetí nás dohání pěšky).

Ovce si meztím daly svačinku, maliny jsou chutné za každého počasí.

Po příchodu druhého psovoda s pejskem Barbánkem se vydáváme na cestu dolů. Jdeme přímou cestou po F-štráfu, poslední fotka z vrcholu.

Pak už jde vše plynule až na mateřskou pastvinu.

Jen druhý psovod měl trochu potíže - jelikož nevěděl, kudy přesně jdeme a cestu znal pouze do Řásné, tak se vydal tímto směrem, byl však zachycen hlídkou ho-v-na-jav*) a odvezen do Lhotky k obědu.

*) - horská výpomoc na javořici